Střelná zbraň vs palná zbraň

Jedním z druhů dělení zbraní podle ČSN 39 5002-1 je dělení podle zdroje energie. Zbraně jsou (podle tohoto kritéria) rozděleny na: střelné zbraně, palné zbraně, plynové zbraně, mechanické zbraně, expanzní zbraně a expanzní přístroje. Zatímco platí, že každá palná zbraň je zbraní střelnou (z definice: palná zbraň je střelná zbraň, u které je funkce odvozena od okamžitého uvolnění chemické energie), ne každá střelná zbraň je zbraní palnou. A v současné právní upravě není pro nabývání a držení většiny střelných zbraní, které nejsou zbraněmi palnými, potřeba zbrojní průkaz, protože se z velké části jedná o zbraně kategorie D, podle zákona 119/2002 Sb.

Toto zdánlivé slovíčkaření má zásadní význam pro poskytování informací o (případných) trestných činech a přestupcích páchaných střelnými zbraněmi v souvislosti s diskusí o restrikci legálně držených (palných) zbraní, protože všechny střelné zbraně kategorie D (luky, kuše, flobertky, vzduchovky, plynovky) jsou drženy legálně za předpokladu, že jejich majitel / držitel dovršil věku 18 let. Některé střelné zbraně pak nejsou vůbec definovány zákonem o zbraních (mechanické zbraně, u nichž je napínací síla menší než 150 N, vodní pistole, hračky atd) a jsou proto drženy legálně (prozatím) ve všech případech.

Z hlediska této terminologie není tedy věcně zdela správné dávat do souvislosti jakékoli číslo společensky nebezpečných jevů spáchaných za užití střelných zbraní bez upřesnění o jaký druh střelné zbraně jde a (případné) restrikce směřující na majitele (palných) zbraní kategorií B a C, k jejichž nabývaní a držení je třeba zbrojního průkazu.